Prohibice v historii i dnes

Snahy omezit či úplně zakázat prodej alkoholu se hlavně během 20. století objevily několikrát a i dnes v mnohých státech různá omezení fungují. Jaké následky však mělo zavedení prohibičních zákonů v minulosti, poodhalí následující článek. Vedle historické pohledu na prohibice rozhodně nezapomeneme rozebrat i současná opatření, která fungují v mnoha ohledech dobře.

 

_

_

Pití alkoholických nápojů by se dalo s trochou nadsázky označit za součást našeho kulturního dědictví. Konzumace alkoholu však není tradicí celého lidstva. Třeba v islámských či buddhistických zemích je situace velmi odlišná. Ovšem i ve většině zemí, kde je konzumace alkoholu běžná, existují mnohá prohibiční opatření. Tak třeba namátkou zákaz prodeje alkoholu dětem a mladistvým, zákaz pití alkoholu na veřejnosti či zákaz prodeje alkoholu mimo vymezené hodiny. Právě tato omezení prodeje a konzumace alkoholu jsou ve světě vcelku běžná.

Volsteadův zákon – neslavná prohibice v USA

Jestli se nějaký prohibiční zákon užívá jako varování před přijetím obdobného zákona, je to právě tento. Již před první světovou válkou se ve Spojených státech formovaly nátlakové skupiny, které se zákaz prodeje alkoholu snažily prosadit. Alkohol podle nich ničil rodinný život a navyšoval kriminalitu. Ke schválení prohibičního Volsteadova zákona došlo až po válce v roce 1919 společně s ratifikací 18. dodatku Ústavy. Záměr byl možná bohulibý, výsledky, které se projevovaly během 20. let 20. století, byly však katastrofální.

Následky americké prohibice ve 20. letech

_

_

Američané totiž neztratili chuť pít, spíše naopak. Alkohol byl zakázaným ovocem, které zkrátka chutnalo. Toho dokonale využila mafie v čele se slavným gangsterem Al Caponem. Alkohol se vyráběl i dovážel nelegálně a to opravdu ve velkém a ani snahy amerických úřadů s tím mnoho nezmohly. Černý trh a s ním spojená kriminalita narůstala. Stát rovněž tratil obrovské částky na daních, které by odváděli legální výrobci alkoholu. Mizerně na tom byla i kvalita konzumovaného alkoholu. Lidé jednoduše pili vše, co jim přišlo pod ruku, což mělo za následek nejednu otravu. Enormním způsobem také vzrostl počet tajných barů.

Konec prohibice až v roce 1933

Roku 1931 byl zatčen a uvězněn Al Capone a situace se alespoň částečně uklidnila. Roku 1933 byl nakonec Volsteadův zákon zrušen, což mělo i pozitivní vliv na stagnující americkou ekonomika. Hlavně však prakticky zanikl černý trh s alkoholem a s ním i všechny jeho negativní důsledky.

Suchý zákon v Rusku

Snahy omezit konzumaci alkoholu v Rusku se objevují již za cara Borise Godunova na přelomu 16. a 17. století. Jako nejzásadnější a zároveň nejhorší „suchý zákon“ označují Rusové ten z května roku 1985 z éry Michaila Gorbačova. Podle něj se nesměly vyrábět alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 50%, zakázáno bylo pití ne veřejnosti a omezena byla doba prodeje alkoholu. První rok se zdálo, že zákon přinese zlepšení. Konzumace alkoholu podle zdrojů klesla až o 40%. Jenže co nastalo poté, nemůže první rok kompenzovat. Rusové se totiž zařídili po svém a ve velkém se vrhli na domácí pálení tzv. samohonky a narostl i podíl černého trhu. Po dvou letech byl tedy „suchý zákon“ raději zrušen. Jelikož je spotřeba alkoholu na hlavu v Rusku i dnes vysoká, snaží se vláda jeho spotřebu alespoň částečně omezit stanovením minimální ceny a zákazem prodeje alkoholu v noci.

Prohibice na severský způsob

Státem vlastněná samoobsluha na prodej alkoholu ve Švédsku

_

Velmi zajímavý model funguje v mnoha skandinávských zemích mimo Dánska. I tyto země si prošly pokusy s úplným zákazem prodeje alkoholu, který se však nesetkal s kýženým úspěchem podobně jako v jiných koutech světa. Tento model spočívá ve státem vlastněných obchodech prodávajících alkoholické nápoje. Omezená je i jejich otevírací doba. Na alkohol je dále zavedena také poměrně vysoká daň, což jeho konzumaci prodražuje. Regulován je i dovoz alkoholických nápojů ze zahraničí. Nutno říci, že tento umírněný (dalo by se říci střízlivý, ale vzhledem k tématu by mohlo docházet k chybné interpretaci) model funguje celkem dobře. I když i jeho omezení samozřejmě existují.

Prohibice u nás

I v Česku  byla v minulosti zavedena prohibiční opatření. Ta se však týkala hlavně voleb. Tak například během parlamentních voleb v roce 1992 byla zavedena částečná prohibice, ze které byla vyjmuta akorát 10° a méně stupňová piva. Podobná situace se pak opakovala během komunálních voleb v roce 1994. Tento zvyk totiž přetrval ještě z dob Československa.

Po metylalkoholové aféře

_

V České republice se o omezení prodeje alkoholu opět vedou diskuse hlavně po tzv. metylalkoholové aféře z roku 2012. Během ní byla dokonce zavedena částečná prohibice trvající téměř dva týdny. Zakázán byl prodej alkoholických nápojů s obsahem vyšším než 20%. K řešení vzniklé situace vláda využila tzv. rodných listů alkoholu a poté i zavedením nových kolků. Nedlouho poté proběhla diskuse, jakým způsobem regulovat prodej alkoholu. Jako nejschůdnější řešení se ukázaly koncese na prodej alkoholických nápojů a povinnost skládat peněžité kauce pro výrobce lihovin a pro prodejce, kteří láhve kolkují (typicky obchodníci, kteří vozí alkohol ze zahraničí). Všechna tato opatření mají jeden cíl, omezit přebujelý černý trh s alkoholem, který se v Česku vytvořil.

Štítky:  
 
Názory a komentáře
Pijme s rozumem!
Top