Chudá a nepřesná česká pivní legislativa

Sice o sobě rádi tvrdíme, že jsme národem pivařů, ale kupříkladu taková pivní legislativa tomu vůbec neodpovídá. Ležákem totiž například nutí výrobce označovat piva, která mezi ležáky vůbec nepatří. A podobných příkladů bychom našli více.

 

Česká pivní legislativa

_

Kdekdo si stěžuje na příliš rozsáhlé a podrobné zákony, nařízení či vyhlášky. Pak ovšem nemluví o legislativě, která se týká označování piv. V tomto případě je totiž legislativa velmi chudá a nerespektující ani základní druhy piv. Výsledkem jsou složeniny, nad kterými pivní znalci kroutí hlavami. Podívejme se tedy na nešvary české pivní legislativy pod drobnohledem.

Když nevíš co, dej tam ležák

I tak by se s nadsázkou dalo shrnout řešení problému s označením piva, které má mezi 11% a 12% extraktu původní mladiny. Že o ležák vůbec jít nemusí, legislativa neřeší. A jedná-li se o pivo silnější, vše vyřeší všeobjímající označení speciální. V druhém případě se spotřebitel z označení mnoho nedozví, v prvém může být dokonce mystifikován. Mnoho nezachrání ani označení Porter (bůhví proč zrovna ten svůj odraz v pivní legislativě našel) nebo pivo pšeničné. Výsledkem je pak může být třeba pivo, které nese označení svrchně kvašený ležák, zřejmě první pivní oxymóron. Každý, alespoň trochu piva znalý, totiž ví, že k ležáku patří výhradně spodní nikoliv svrchní kvašení. Tak to dopadá, když se špatně zachází s označením ležák,  které ve zbytku světa správně označuje pivní druh a ne stupňovitost piva, jak je tomu u nás.

Ale, Stout nebo Altbier? Nemáme, neznáme.

Pivo typu Stout

_

Česká pivní legislativa zdá se býti konstruována pouze na pivo plzeňského typu. Mnoho jiného nezná. . Co se týče dalších druhů piva vedle plzeňského typu, najdeme v české pivní legislativě zmínku o pivech pšeničných a o Porteru. Tím výčet pivních druhů končí. Stále oblíbenější svrchně kvašené druhy jako jsou například Ale, Stout, Altbier a spousty dalších svrchně i spodně kvašených piv byste v zákonech a vyhláškách hledali marně. Bohužel ani o Porteru a pšeničných pivech se toho moc nedočtete. Třeba u Portera je alespoň stanoveno, že toto pivo musí obsahovat minimálně 18% extraktu původní mladiny, ale žádné další skutečné podmínky pro něj nejsou stanoveny. U pšeničných piv je to podobné. Přesvědčit se můžete sami. Konkrétně třeba v příloze č. 5 k vyhlášce, která se označováním piva a dalších potravin zabývá.

Pšeničné pivo s více než 50% pšeničného sladu – Neoznačitelné

A ještě jedno úskalí přichystala naše pivní legislativa. Bude-li totiž chtít pivovar uvařit pivo převážně z pšeničných sladů, zažene se do slepé uličky. Každé pivo totiž musí být zařazeno do jedné ze skupin podle stupňovitosti. Jenže výše zmiňovaná vyhláška ležákem rozumí „pivo vyrobené  převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny 11 až 12 % hmotnostních“ a podobné je to s pivy výčepními a speciálními. Nic nezachrání ani podskupina pšeničná piva, kterými se pro účely vyhlášky rozumí „pivo vyrobené s podílem extraktu z použitého pšeničného sladu vyšším než jedna třetina hmotnosti celkově dodaného extraktu“. Důvod je prostý. Aby bylo pivo možné zařadit do podskupiny, musí být první zařazeno ve skupině. Smutné na tom je hlavně to, že piva s více než 50% pšeničného sladu jsou mezi mnohými pivaři považována za ta vůbec nejlepší pšeničná piva.

Proč ten humbuk kolem?

Někomu by se možná mohlo zdá, že jde o mnoho povyku pro nic. Ano, pivní oxymórony mohou být i částečně úsměvné. Rovněž se zde však mohou vyskytnout nepoctivci, kteří kupříkladu uvaří silné černé pivo a označí ho za Portera, anebo jiní, kteří do piva přidají trochu ovocného aroma a budou prodávat Ale, který díky svrchní kvašení mnohdy lehce voní i chutná po ovoci. Vše v mezích zákona. Zákazník, často méně znalý nebo důvěřivý, tak bude naprosto legálně klamán. Přitom by stačil pěkný zákon o pivu, který by vše přesně vystihl. Určitě by šlo o příjemnější počtení, než třeba u zákona o spotřebních daních.

Štítky:  
 
Názory a komentáře
Pijme s rozumem!
Top