Anýzový likér Ouzo – ochutnejte jeden ze symbolů Řecka

Alkoholický nápoj Ouzo s příjemně lékořicovou chutí je bezesporu jedním ze symbolů Řecka. Proč ho ochutnat a jak vlastně vysvětlit tzv. ouzo efekt, prozradí následující článek.

 

Při návštěvě cizí země by se turista měl snažit nasát co nejvíce z její atmosféry. Vedle památek, přírody a lidí by se měl seznámit i s místní kuchyní, alkoholických nápojů nevyjímaje. V případě Řecka  by tedy rozhodně neměl zapomenut ochutnat Metaxu a hlavně anýzový likér Ouzo. Jak titulek napovídá, právě tomu druhému se budeme věnovat

Ouzo a jeho dávná minulost i současnost

Článek o Ouzu bychom neměli začít jinak než jeho historií. Své kořeny má Ouzo v destilátu tsipouro, trochu podobnému brandy. S destilátem tsipouro přišli mniši obývající klášter na hoře Athos. Když pak vyzkoušeli tento destilát ochutit anýzem, dali vzniknout nápoji úplně novému, Ouzu.

Pravdou však je, že svůj název získalo Ouzo až později. Existují dokonce dvě hypotézy, jak ke svému názvu přišlo. Jedna tvrdí, že vznikl zkomolením italského uso Massalia, v překladu pro použití v Marseille. Tento nápis, který se vyskytoval na bednách určených na export se stal synonymem kvality. Když pak odpadla zmínka o Marseille a uso bylo zkomoleno na Ouzo, název byl prý na světě.  Druhá, pravděpodobnější hypotéza pak tvrdí, že název vznikl z tureckého üzüm, které označuje hrozen.

Moderní historie Ouza se začíná psát na začátku 19. století nedlouho po vyhlášení řecké nezávislosti. Od té doby je výroba Ouza v Řecku spojena hlavně s ostrovem Lesbos. Sídlí zde i jeden z jeho největších producentů, firma Varvayiannis. Od roku 2006 je navíc tento tradiční nápoj chráněn EU. Takže jedině Ouzo vyrobené v Řecku nebo na Kypru může nést toto označení.

Výroba Ouza – jenom anýz nestačí

Semínka anýzu

By David Monniaux [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons

Základem pro výrobu Ouza je silná pálenka vyráběná z různých zemědělských plodin. Nejčastěji její destilace probíhá v tradičních měděných destilačních zařízeních. Když je pálenka hotova přichází na řadu ochucení. Základem jsou samozřejmě semena bedrníku anýzu, který dodává Ouzu jeho typickou chuť i vůni. Další ingredience jednotliví výrobci pečlivě střeží. Nejčastěji se však jedná o koriandr, hřebíček, skořici a badyán. Někdy je do Ouza přidáván navíc cukr. Dalším krokem při výrobě je ředění. Výrobci kvalitnějších nápojů ředí Ouzo vodou, ostatní ne příliš kvalitním lihem. Výsledný nápoj má pak běžně mezi 40 a 50% alkoholu, minimálně pak 37,5%.

Ouzo efekt

Při podávání Ouza můžeme být svědky tzv. ouzo efektu. Oč vlastně jde? Nápoj Ouzo je sám o sobě čirý, přidáme-li do něj však vodu, jako kouzlem se bíle zakalí. Vysvětlení je samozřejmě známo. Ouzo totiž obsahuje anetol, esenciální olej, který se do něj dostane při výrobě z anýzu. Tento olej je rozpustný v alkoholu, nikoliv však ve vodě.

Servírujeme Ouzo


Ouzo se v Řecku nejčastěji pije v tzv. ouzeries, což jsou jakési kavárny, kde se podává a pije hlavně Ouzo. Řekové ho zde pijí nejčastěji ředěné vodou nebo s ledem. K tomu přikusují vše od salátů až po nasolené sardinky, chobotnice či škeble. Všude jinde se likér Ouzo podává jako aperitiv, tedy před jídlem. V tomto případě se neředí vodou ani ledem, ale je podáván velmi studený. Jestli se přikloníte k tradičnímu řeckému servírování či vynecháte ředění vodou či ledem, necháme na vás. V druhém případě však neuvidíte ouzo efekt, který jsme popsali výše.

Štítky:  
 
Názory a komentáře
Pijme s rozumem!
Top