Alkoholický nápoj Ouzo s příjemně lékořicovou chutí je bezesporu jedním ze symbolů Řecka. Proč ho ochutnat a jak vlastně vysvětlit tzv. ouzo efekt, prozradí následující článek.

By Beemwej [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons
Ouzo a jeho dávná minulost i současnost
Článek o Ouzu bychom neměli začít jinak než jeho historií. Své kořeny má Ouzo v destilátu tsipouro, trochu podobnému brandy. S destilátem tsipouro přišli mniši obývající klášter na hoře Athos. Když pak vyzkoušeli tento destilát ochutit anýzem, dali vzniknout nápoji úplně novému, Ouzu.
Pravdou však je, že svůj název získalo Ouzo až později. Existují dokonce dvě hypotézy, jak ke svému názvu přišlo. Jedna tvrdí, že vznikl zkomolením italského uso Massalia, v překladu pro použití v Marseille. Tento nápis, který se vyskytoval na bednách určených na export se stal synonymem kvality. Když pak odpadla zmínka o Marseille a uso bylo zkomoleno na Ouzo, název byl prý na světě. Druhá, pravděpodobnější hypotéza pak tvrdí, že název vznikl z tureckého üzüm, které označuje hrozen.
Moderní historie Ouza se začíná psát na začátku 19. století nedlouho po vyhlášení řecké nezávislosti. Od té doby je výroba Ouza v Řecku spojena hlavně s ostrovem Lesbos. Sídlí zde i jeden z jeho největších producentů, firma Varvayiannis. Od roku 2006 je navíc tento tradiční nápoj chráněn EU. Takže jedině Ouzo vyrobené v Řecku nebo na Kypru může nést toto označení.
Výroba Ouza – jenom anýz nestačí

By David Monniaux [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons
Ouzo efekt
Při podávání Ouza můžeme být svědky tzv. ouzo efektu. Oč vlastně jde? Nápoj Ouzo je sám o sobě čirý, přidáme-li do něj však vodu, jako kouzlem se bíle zakalí. Vysvětlení je samozřejmě známo. Ouzo totiž obsahuje anetol, esenciální olej, který se do něj dostane při výrobě z anýzu. Tento olej je rozpustný v alkoholu, nikoliv však ve vodě.
Servírujeme Ouzo

© Peony71