Co je to patická opilost?

Patická nebo také patologická opilost je porucha vědomí, která vzniká v souvislosti s konzumací alkoholu. Při patické opilosti dochází k narušení vnímání reality, přičemž tento stav neodpovídá množství vypitého alkoholu. Popsán je přitom nejen lékařskou vědou, ale věnuje se mu rovněž trestní právo.

Co říká o patické opilosti medicína

Působení alkoholu na konkrétního jedince je velmi individuální. Každý, kdo již alkohol alespoň párkrát za svůj život okusil, má minimálně hrubou představu o tom, jak na něj alkohol působí a kde má svoji míru. Stav popsaný jako patická opilost však tuto představu boří. Ačkoliv je často spojován s alkoholismem, dostat se do něj může kdokoliv, kdo požije i jen malé množství alkoholu. Při patické opilosti totiž dochází k chorobné změně psychiky, a to bez ohledu na vypité množství alkoholického nápoje. Tento stav je sice jenom krátkodobý, avšak bývá provázen poruchami vnímání reality, agresivitou a paranoidními představami, a tedy je osoba ve stavu patické opilosti značně nebezpečná nejen pro sebe, ale i pro své okolí. Oproti běžné opilosti chybí její běžné příznaky jako poruchy motoriky či poruchy artikulace. Se stavem patické opilosti se rovněž pojí úplná amnézie. Osoba postižená patickou opilostí si tedy na své jednání v tomto stavu vůbec nepamatuje. Patická opilost trvá v řádu několika minut, ale někdy i hodin a zpravidla končí tvrdým spánkem.

Ač je tento jev medicínou poměrně podrobně popsán, nejsou s určitostí objasněny jeho přesné příčiny. Mezi rizikovými faktory jsou však uváděny únava, stres, nervozita či vrozené predispozice. V takových situacích je tedy lepší se alkoholu vyhnout, a to je z důvodu patické opilosti. U vrozených predispozic je to samozřejmě těžší, neboť si jich mnohdy nejsme vědomi. Kdo však již prodělat stav patické opilosti, měl by se s ohledem na své predispozice alkoholu vyhnout obloukem. Je však nutno zmínit, že patická opilost může být vyvolána i například kapkami proti kašli, neboť i ty mohou obsahovat alkohol.

Shora uvedený popis patické opilosti působí jistě poněkud hrůzostrašně. Pro uklidnění tedy tuto část uzavřeme tím, že se jedná o stav velmi vzácný, avšak je dobré mít jeho existenci na paměti.

Jak se na patickou opilosti dívá trestní právo

Projevy patické opilosti popsané výše vedou často k tomu, že se osoba v tomto stavu mysli dostává do křížku s právem, a to dokonce právem trestním. To na ni proto samozřejmě pamatuje. Pojďme si však nejprve popsat i další situace, kdy se osoba uvede konzumací alkoholu do stavu nepříčetnosti, ve kterém překračuje normy trestního práva.

Pokud pachatel spáchá čin ve stavu nepříčetnosti, není podle § 26 trestního zákoníku za své jednání trestně odpovědný. Nepříčetností pak označuje trestní právo stav, kdy pachateli chybí rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. To znamená, že pachatele buď není s to rozpoznat, že jeho jednání je protiprávní, nebo není s to své jednání ovládnout, anebo mu chybí tyto schopnosti současně. Pro vyloučení trestní odpovědnosti však postačí, aby pachateli chyběla pouze jedna z těchto schopností.

Trestní právo však pamatuje na situace, ve kterých se pachatel uvede zaviněně, tedy úmyslně nebo nedbalostně, do stavu nepříčetnosti prostřednictvím konzumace alkoholu nebo jiné návykové látky. Rozlišujeme přitom několik situací.

První z nich je tzv. „pití na kuráž“. V této situaci se pachatel uvede do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat v tomto stavu trestný čin. Pokud se mu to povede, odpovídá za úmyslný trestný čin, který v tomto stavu spáchá.

Dále zná trestní právo případy, kdy osoba požívá návykovou látku, ačkoliv ví, že bude například muset v blízké době řídit motorové vozidlo. Uvede-li se před touto očekávanou činností do stavu nepříčetnosti, odpovídá za nedbalostní čin, který v tomto stavu způsobí.

Předposledním případem je pak trestný čin opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. V této situaci není naplněna ani jedna z podmínek uvedených v předchozích případech. Pachatel se v takovém případě uvede zaviněně do stavu nepříčetnosti a poté se dopustí činu jinak trestného (tj. činu, který by byl trestným činem, pokud by nebyl spáchán ve stavu nepříčetnosti). V takovém případě pachatel odpovídá právě za zaviněné uvedení se do stavu opilosti, na které pamatuje trestný čin opilství podle § 360 odst. 1 trestního zákoníku. Za spáchaný čin jinak trestný (tzv. kvazidelikt) neodpovídá. Kvazidelikt má ale v některých případech vliv na výši trestní sazby.

Posledním případem je pak situace, za které se pachatel do stavu nepříčetnosti uvede nezaviněně, tedy je například ke konzumaci alkoholu donucen. Nezaviněným uvedením se do stavu nepříčetnosti konzumací alkoholu může být přitom i právě probíraná patická opilost.

Spáchá-li tedy osoba trestný čin v patické opilosti, nemusí být z takového jednání trestně odpovědná. O nezaviněné nepříčetnosti však zpravidla nebudeme mluvit v případě, že se do něj stejná osoba uvedla již v minulosti, a tedy mohla spíše předpokládat, že u ní může opět nastat. Je zjevné, že patická opilost by mohla být vítanou výmluvou řady pachatelů a jejich obhájců. Je však zklameme. Orgány činné v trestním řízení jsou si vědomy vzácnosti tohoto stavu a je nutno jej znalecky prokazovat. K tomu účelu bývá přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nebo odvětví toxikologie. Soudní znalec je přitom zpravidla schopen najisto postavit, zda byl čin spáchán v patické opilosti či nikoliv.

Kdo by měl podrobnější zájem o tuto problematiku, můžeme jej odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 7 Tdo 1274/2012.