Korkový špunt
© Maatzey | Dreamstime Stock Photos & Stock Free Images

Korek válčí s plastem a hliníkem! Řeč je o uzávěrech vín.

Tradiční korkové špunty jsou stále masivněji nahrazovány šroubovacími hliníkovými víčky, anebo ještě hůře umělohmotnými špunty. Jaké jsou současné trendy v uzavírání lahví vína, prozradí následující článek.

Tradiční korkové špunty jsou stále masivněji nahrazovány šroubovacími hliníkovými víčky, anebo ještě hůře umělohmotnými špunty. Jaké jsou současné trendy v uzavírání lahví vína, prozradí následující článek.

Kůra dubu korkového
_

Než se vrhneme do přísného posouzení kladů a záporů jednotlivých uzávěrů, podrobněji rozvedeme ten nejtradičnější, tedy korkový špunty.

Původ a výroba korkového špuntu

Možná vás to překvapí, ale korkový špunt byl pro uzavření láhve s vínem poprvé použit až v roce 1530. Korek pro výrobu špuntů se získává z dubu korkového, konkrétně z jeho kůry. Dub korkový, latinsky Quercus suber L., je vůbec zajímavá rostlina. Tak předně, běžně se dožívá staří mezi 150-200 lety. Dále je zajímavé, že pro získání korku není třeba tento strom porazit. Korek se totiž získává z jeho kůry, kterou je možné pravidelně odloupávat v intervalech mezi 9 a 12 lety. První sklizeň je však možné provést až po zhruba čtvrt století od výsadby! První ani druhá sklizeň však nebývá použita pro výrobu korkových špuntů, kůra zkrátka není zatím dost kvalitní. Pěstuje se hlavně v oblastech kolem Středozemního moře. Korkovou velmocí je tak Portugalsko, kde je vypěstována dokonce více jak polovina světové produkce korku.

Mnohé jistě překvapí, že i dnes je sklizeň prováděna ručně nikoliv strojově. Další zpracování korku však nepřichází hned po sklizni. Oloupaná kůra se totiž uloží na půl roku až rok, než je dále zpracována. Poté je korek povařen, čímž je zbaven mikroorganismů a tříslovin, a připraven na lisování. Pak už následuje jen rozřezání na patřičné rozměry a může se špuntovat.

Výhody a nevýhody korkového špuntu

Korkový špunt
© Maatzey | Dreamstime Stock Photos & Stock Free Images

Dovolíme si začít nevýhodami. Jednu velkou nevýhodu korkový špunt má. Je prostě drahý. A pokud není, je často nekvalitní a pro uchování kvality vína zkrátka nevhodný. A to je vlastně hlavní důvod, proč se od jeho použití tak ustupuje. Méně kvalitní korkové zátky také mohou snáze podlehnout zkáze, a víno uložené v takové láhvi tak může být nenávratně ztraceno.

Ovšem korkový špunt má také jednu přednost. Víno v něm může zrát. Hodí se tedy na uzavírání lahví s archivními víny, která nejsou určená k rychlé spotřebě. Zde se jeho použití i vzhledem k ceně těchto vín stále vyplácí. Podobné je to také s kvalitními přívlastkovými víny. Dalším spíše subjektivním argumentem některých milovníků vína je rovněž fakt, že korkový špunt a dobré víno k sobě tak nějak patří a že bez něj to není ono.

Plastový špunt
© Peterlakomy | Dreamstime Stock Photos & Stock Free Images

Plastové špunty pro vína určená k rychlé spotřebě

Velké množství dnes prodávaných regálových vín je uzavřena právě plastovým špuntem. Je to levné, špunt je odolný, ovšem víno v něm nemůže „dýchat“.  Na rozdíl od korku je totiž plast nepropustný, a neumožňuje tak oxidaci, která je nutná pro zrání vína. Víno v takto uzavřené láhvi tedy nezraje. To ovšem nevadí u vín nearchivních, určených k rychlé spotřebě. Je rovněž nanejvýš pravděpodobné, že právě používání plastových špuntů se bude i nadále rozšiřovat a to hlavně u levnějších vín, i když, a to je paradoxní, prvně byly plastové špunty v Americe použity na uzavření velmi kvalitních vín.

Šroubovací hliníková víčka – korek by se měl třást

Šroubovací uzávěr
© Kitch | Dreamstime Stock Photos & Stock Free Images

Začneme pohledem k našim německy mluvícím sousedům. Zde totiž šroubovací víčka pomalu vytlačují korkové špunty. Zvláště se tak děje v Rakousku, kde mají dokonce většinu. Nesrovnatelné je to však s Austrálií, kde je více než 85% lahví vína uzavřeno právě tímto uzávěrem. Ale zpět na začátek. Poprvé se tento typ uzávěru vína objevil v roce 1959 a nijak zvlášť neohromil. Situace se však začala lámat v 80. letech, kdy byla objevena chemikálie TCA, která dokáže znehodnotit víno plesnivou chutí. Tato látka je vylučována zejména plísněmi, které napadají korek. A to hrálo do karet šroubovacím uzávěrům na víno, které tak významně posílily. Technologie se navíc posunuly, a tak mohou dnes vinaři používat i moderní šroubovací uzávěry, které umožňují oxidaci vína a tím jeho zrání. Přesto se však u nás používá tento typ uzávěru spíše na mladá vína, a ani tak není zvlášť rozšířen.

Šroubovací víčko přináší ještě jednu výhodu, která se však může některým jevit jako nevýhoda. Láhev s vínem opatřená tímto uzávěrem jde totiž velmi snadno otevřít a to bez dalšího vybavení. Kritikové namítají, že tím se konzument vína ochuzuje o důležitou část pití vína a tou je rituál jeho otevírání zakončení pro mnohé téměř magickým zvukem.

Alkoholium.cz