Encyklopedie pivních stylů – Stout

Neprostupně tmavá barva a hustě krémová pěna dávají hned na první pohled najevo, že stout je pivní styl hutné a plné chuti.

Naši encyklopedii pivních stylů neotevřeme ničím méně zajímavým, než právě stoutem, který již od pohledu dává tušit, že se bude jednat o pivo silné jak chuťově, tak množstvím alkoholu.

Podrobná charakteristika pivního stylu stout

Začněme tedy tím, že stouty jsou svrchně kvašená piva vyráběná z praženého ječného a někdy i ovesného sladu, chmele, vody a kvasnic. Typický je pro něho vyšší obsah alkoholu, který se běžně pohybuje i mezi 7-8%. Jak jsme si už řekli výše, příznačná je pro stout opravdu tmavá barva korunovaná luxusní hustě krémovou pěnou, která vybízí k napití.

Stout je původem ostrovan

Historie stout je pevně spjata s Britskými ostrovy, kde se tento pivní styl vyvinul z jemu podobnému stylu, z tzv. portera. Původně se vlastně označením stout snažily pivovary odlišit silné portery od těch slabších. Této praxe využíval například i dnes asi nejznámější a největší výrobce stoutů dublinský pivovar Guinness. To se pohybujeme někdy v 18. století. S označením stout v souvislosti s pivem se však setkáváme ještě dříve v roce 1677, kdy bychom označení stout beer mohli přeložit jako silné pivo. Neméně zajímavé je i samotné slovo stout, které se ještě v 14. století používalo ve významu hrdý či statečný. Zajímavé jsou pro historii stoutu 20. léta 20. století, kdy pivovar Guinness vedl reklamní kampaň, ve které vychvaloval jeho zdravotní účinky. Doporučoval ho tehdy pacientům po operacích, dárcům krve, těhotným a kojícím matkám se sloganem Guinness is good for you.

Stout a jeho variace

Jako většina pivních stylů i stout se rozpadá na několik řekněme podstylů, které se od sebe trochu liší. Uveďme si na tomto místě ty nejznámější a nejzajímavější.

Dry stout

Vedle označení dry stout se používá také označení irish stout. Z názvu je tedy patrné, že jeho domovinou je Irsko. Jak rovněž název napovídá chuťově je tento stout sušší, typické jsou však i kávové tóny a chuť po pražení. Co se týče alkoholu, řadí se dry stouty spíše mezi slabší. Mezi nejznámější výrobce dry stoutu patří již výše zmiňovaný Guinness a dále pivovar Murphy’s a Beamish.

Imperial stout

Někdy označován také jako russian stout. Ne snad proto, že by se vyráběl v Rusku. Pochází opět z Britských ostrovů konkrétně z Londýna. Pivovar Thrale’s, který s jeho výrobou začal, ho však exportoval do zahraničí, hlavně na dvůr tehdejší ruské carevny Kateřiny Veliké. Jestli jsme o dry stoutu řekli, že se řadí spíše mezi slabší, pak imperial stout je pravým opakem. V drtivé většině případů má totiž přes 9% alkoholu, ale nezřídka kdy se přehoupne i přes 10%. Chuťově jsou imperial stouty velmi bohaté. Nejdeme v nich třeba náznaky čokolády, kávových likérů, portského vína nebo tmavého ovoce.

Milk stout

Velmi zajímavým typem stoutu je milk stout nazývaný také cream stout nebo sweet stout. Při jeho výrobě je totiž přidán navíc mléčný cukr laktóza. Kvasinky pivního kvašení však nejsou v rámci fermentace schopny tento cukr zpracovat, takže v pivu zůstává. Výsledkem je sladší a tělnatější chuť spojená s vyšší energetickou hodnotou piva.

Oatmeal stout

Anglické slovo out označuje oves. Při vaření outmeal stoutu je tedy kromě ječného sladu použit i slad ovesný. Jeho podíl se pohybuje zhruba do 30%. Výsledkem je opět plnější chuť s náznakem ovsa a vyšší viskozita piva způsobená vyšším podílem bílkovin a tuků v ovesném sladu.

Stout a optimální teplota

Každý pivní styl vyžaduje o trochu jinou teplotu podávání tak, aby co nejlépe vynikla jeho chuť. Rozdíly bychom našli i v rámci pivních stylů. Tak kupříkladu dry stout je dobré podávat o teplotě mezi 8-12°C, naopak imperial stout jakožto pivo velmi plné chuti nejlépe chutná při teplotě vyšší, zhruba mezi 14-16°C.